Nic

19. dubna 2011 v 22:53 | johča
Slovo nic. Charakterizovat ho můžeme různě. Jako zájmeno, naši odpověď na rodičovskou otázku : Co bylo ve škole? :-)
a nebo jako slovo, označující skrátka to NIC.Určitě tu nebudu psát jak se dá či nedá češtinsky skloňovat atd... koho to zajímá? :) Tak já budu hodná a zkusím něco vymysleti :))).... Třeba nějaký příběh :) tk čeky, musím přemýšlet.. hmm třeba se to nějak rozvine.. Tk já začnu!
Bylo podzimní odpoledne a já jsem se tiše procházela popadaným listím v parku. Přemýšlela jsem o závodě, který mě měl čekat příští týden. Závod v parkuru. Byla jsem jak na trní. Prostě jasně na nervy. Můžu do tréninku vložit vše nebo také nic a odpočívat, ale myslím že alespoň si 2x zatrénovat by neuškodilo. Rozběhla jsem se směrem domů, nezastavovala jsem. Navlíkla jsem si závodný oblečení, abych si trošku navodila ten závodní závan. Potom jsem se vypravila do stáje. Otevřela jsem veliká,těžká, dřevěná vrata a ucítila jsem vůni sena a koňské srsti. Zamíříla jsem za českým teplokrevníkem Gyomem. Pětiletým valachem,skvělým závodníkem a především nenahraditelným přítelem. z krabice naproti boxu jsem vytáhla pamlsek a natáhla jsem ruku ke gyomovi. Nestihla jsem se ani vzpamatovat a má ruka byla prázdná. Gyoma jsem si uvázala a skočila jsem si pro bedýnku s čištěním, vytáhla jsem z ní hřbílko a kartáč a začala jsem pečlivě čistit srst mého zlatíčka. Protože se blížila zima, koně línali. A tak jsem musela docela časzto běhat vyčistit kartáč s hřbílkem od chlupů. Bylo jich jak na svetr. Po dohřebelcování jsem ho přejela hadrem a rozčesala jsem mu hřívu a ocas, samozřejmě jsem mu nezapomněla vyčistit kopýtka. Z držáku na boxu jsem si vzala sedlo a nandala ho Gyomovi, utáhla ho a vyměnila ohlávku na Gyomově hlavě, za uzdu. Vyrazili jsme na jízdárnu, no spíše louku, kde se trénovalo. kamarádka, co trénovala před námi, nám tam nechala nějaké ty překážky a tak jsme si zaskákali, po tréninku nás čekalo to samé, čištění, ale nejdříve jsem ho odsedlala a nakrmila, musela jsem počkat, až oschne od potu... Protže jsem měla spousty času, postarala jsem se i o několik dalších koní ve stáji. Cestou domů, ze stáje, se začali stahovat bouřková mračna. Já jsem přidala do korku abych nezmokla, když jsem přišla domů, s úderem našich dveří se rozpršelo. Oddychla jsem si, že jsem v tomhle psím počasí nemusela jít pěšky, i kyž to ze stáje je jen kousíček. Šla jsem se vysprchovat, převlekla jsem se do pižama a jako zabitá jsem spadla do postele a v tu ránu jsem usnula. Probudila jsem se skvěla vyspalá. Psalo se nedělní ráno, neco kolo jedenácté, takže spíše dopoledne. Svěží, jen s mírnou bolestí v stehnech ze tréninku jsem podstoupila ranní (spíše dopolední) higyenu. Pak jsem se oblekla pádila do stájí. Gyom na mě čekal a tak jsme si vyrazili na vyjížďku. V noci se vypršelo a do rána se udělalo krásné počasí. Jeli jsme lesem,okolo rybníka a pak polní cestou z5 do stájí. Na polní cestě nás čekalo spoustu louží a sposty bahna. Gyoma jsem ve stíjích omyla a vrátila jsem ho do boxu. Ve stáji jsem déle nezůstávala, protože jsem měla ještě spousty povinností do školy. Podobně vypadali i další dni, akorát jiná trasa vyjížděk. Až na pátek, to jsem s Gyomem tvrdě trénovala. Píše se ráno, sobotní ráno, ráno závodu. Já jsem se probudila. Celá rozlámaná, téměř neschopná pohybu. Asi jsem to přepískla s tréninkem, v cukuletu jsem si uvědomila, že dnes závodím, okamžitě jsem běžela vše připravit a vzbudit rodiče. přes veškerou bolest v nohou a v zádech jsem běžela za Gyomem, ten byl ale naštěstí čiperný. Alespň někdo. Pobrala jsem sedloa uzdu a odnesla do Gyomova přívěsu, se kterým táta couval ke stájím, pak jsem vzala gyoma. Nasedla jsem na zadní sedadlo auta a jeli jsme...
Po příjezdu na místo závodu jsem běžela se podívat kolikátá jedu, jela jsem 2. Super... No nic alespoň tu teď nemusím čekat.. První závodnice zajela celkem slušný čas a le shodila ... Teď já.. Jak to dopadlo? Musela jsem překonávat tu bolest ze včerejšího tréninku.. Všechno nebo nic. musím to překonat.. opakovala jsem si. zavřela jsem oči a vyrazila.. Nasedla jsem a vyjela na místo startu, to dáš jásalo několik lidí s polu s mými rodiči. 5ekla jsem si ,, Jo! To dám! Musím..'' a tak jsme jeli.. modlila jsem se v duchu... Bolest stehen jsem nevnímala.. najednou sem spozorovala, že se blížím k té poslední, ale nejtěžší překážce.. Hop!---..... Po doskoku jsem na chvilku zavřela oči a zastavila, slyšela jsem jásot, coto? snad sebevíra s trénikem mi pomohli k velice uspokujícímu výsledku... Gyoma jsem odstrojila a zavedl do ohrady přppravené u závodiště. S rodiči jsem se šla naobědvat. po té jsem jen slyšela čas vyhlašování výtězů. Měla jsem takový hlad, že jsem nic krom jídl nevnímala. Několikrát do mě musel taťka šťouchnout že vyhlašují... byla jsem tak vyčerpaná že jsem ho neposlouchala... pak jen slyším své jméno a jásot... Já vyhrála, Já vyhrála, začala jsem křičet.. vyplatilo se to vydržet.. dala jsem do toho všechno! to ošklivé NIC jsem nechala doma........
Tak se snad můj první, úodní článek rovnou na téma týdne líbil, vymýšlela jsem to prostě nevím jak začla jsem psát psala , psala a psala :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama